ZLATÝ CEPÍN NA BEDNĚ (alespoň na fotce)

  Přátelé bílých stop, vězte, že v sobotu 23.1. uskutečnil se jeden z nejstarších běžeckých závodů u nás, a to již 62. ročník běhu tříčlenných štafet o Zlatý Cepín, jež nese podtitul Memoriál Josky Čihuly a Ericha Soukupa. Aj naše štafeta neváhala vydat se v šanc všem úskalím tohoto legendárního klání. Prakticky se jedná o zdolání vždy dvou 5-ti kilometrových okruhů klasickou technikou. Když závod klasiků, tak klasicky, ne?

  Letos sešlo se celkem 29 týmů a naším cílem bylo jednoznačně minimálně zlepšení loňského krásného, leč předposledního, 26. místa. A na začátek nebudu napínat, podařilo se nám to. V Bedřichově hustě sněžilo, teplota kolem -8, zkrátka zima jak má být. Start byl stanoven na 12 hodinu a jako první nám rozbíhal přítel Jarda. Rošt sestaven z 29 závodníků a závodnic se dává do pohybu, náš Jarýk se drží někde veprostřed seč mu síly stačí. Zuzka (Kocumová) a další "exóti" mizí celkem záhy v lese a pak dál již ostatním v nedohlednu. Do druhého kola Jarda rozjíždí se asi kolem 20. místa. Okruh je sice jenom 5-ti kilometrový, zato řekl bych ryze sportovní. Prostě pořád nahoru dolů. První předávka, vyráží Tománek. Z techniky a tempa je vidět, že naše štafeta nic nepodcenila a má vskutku řádně natrénováno. Odhadem každému z nás těch deset kilometrů zabere něco přes 40 minut. Druhá předávka a je to na mě. Již zcela osamocen a tedy v klidu vrhám se ze stadionu do prvního stoupání, a tady mě chytne ten pocit, který mě nepustí až v cíli. A to jest píchání u srdce, neustálé nucení na zvracení, kdy asi ve třech případech jsem se opravdu pokusil si s krknutím zároveň odplivnout a salbost jak v rukách, tak v nohách. Nicméně hned na konci toho prvního stoupání při předjíždění jediného závodníka, kterého jsem ten den předjel, mimochodem jednalo se o asi 75-ti letého pána, jsem při návratu do stopy zavrávoral a sednul si na zem, bohužel zrovinka na moji hůlku. No a koukám, ta úplně zničehonic ohla se do úhlu cca 70°. Fakt jsem tomu nevěřil, nikdy v životě se mi to nestalo, a teď, kurňa, zrovna při závodě. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem se s tou realitou nemoh srovnat. Bylo mi blbě z toho běhu a teď tohle, ještě jsem musel přemýšlet, co budu jako dělat. Všechno šlo však rychle: první jsem řekl, zkusím ji narovnat, na 99% jsem věděl, že ji zlomím, ale co kdyby náhodou ne, zkusit to musím, tak jo, no samozřejmě, že jo. Tzn. teď držím dva pahýly, v tu chvíli nastalo další dilema, mám to zahodit? Mám si jeden kus nechat? Který? Nakonec po asi 1 km, kdy jsem třímal oba pahýly, jsem zahodil tek s kroužkem, mám tedy aspoň držadlo. Odpichuju se jednou hůlkou a druhou mávám jako protézou. Takto jsem vydržel něco ke 4 km, až mi jeden pán podal svou, jaká pohoda najednou stala se z té lopoty. No nic, při mém příjezdu na stadion mám již skoro problém trefit cílovou pásku, všechno je sklizeno, plůtky pryč, předávací území zmizelo, lidi fuč, dokonce ani moji parťáci mě nevítají. Chlastali u kiosku rum, no co byste řekli. Konečně mě pouští ta zvracecí nálada. A pochopitelně převládá nádherný pocit jako po každém dokončeném závodu, u kterého víte, že jste do něj dali všechno, my všichni jsme dali všechno. Víc v nás nebylo. A to je důležité. Na Zuzku jsme tedy zase neměli a tak se s ní Jarda alespoň vyfotil a my taky se zvěčnili na osiřelých stupních vítězů jako vítězové sami nad sebou.

  Krásný závod v krásném zimním prostředí. Tak zase příště. A zase o něco lépe a samozřejmě, že příště už určitě budeme mít poctivě naběháno.

PS: výsledky zde: Zlatý Cepín 2016.pdf (500,7 kB)

                                                                                         Hlucháč

Na startu

A je odstartováno

Druhá předávka

Jarda se Zuzkou