Výlet v Lužických horách

  Tak přeci jenom v sobotu jsme se odhodlali a vyrazili i za ne příliš optimistické předpovědi. A jako vždy odvážným štěstí přeje, tzn. sice jsme zmokli, ale nijak výrazně a rozhodně nám déšť nekazil náladu. Tu navíc vylepšoval týmový duch akce a také další různé podpůrné látky např. ve formě pálených švestek.

  Ze stanice Chřibská v srdci Lužických hor vyšli jsme směrem na Jedlovou, resp. rozhlednu na ní, což byl dnes hlavní cíl výletu. Původní zastávka U zvonečku vzala rychle za své, když ještě před touto chatou hned na kraji osady Jedlová natrefili jsme na pragmatického pana hostinského, který na cestě sbíral potencionální hosty, kterých ten den bylo opravdu jako šafránu. Zatáhl nás dovnitř s tím, že U zvonečku je dnes určitě zavřeno. Vevnitř byla zima jako na Kolymě, avšak poskytnutými sirkami stačilo jenom škrtnout v kamnech a záhy v útrobách této dřevěné chaty, kde byli jsme my jedinými hosty, udělalo se tak příjemně, že bys odsud neodešel ani za týden. Příjemně bylo nám tu, pan hostinský nosil bramboráky, pivko po pár půlitrech taky už se řádně odtočilo a slivovička jemně doplňovala správné aroma. Nakonec ale i to nejlepší musí skončit a my vyrazili dál. Po prudkém stoupání dobyli jsme konečně rozhlednu Jedlová ve výšce 774 m. Kvasnicový Kocour z nedalekého pivovaru Varnsdorf nás velmi příjemně překvapil a překvapoval nás tak dlouho, až nám skorem ujel vlak. Na nádraží bylo to nějaké dva, pro nás ale tři, kilometry. Již za drobného deště došli jsme tedy k vlaku a protože žízeň ne a ne ustoupit, natočili jsme v kouzelné nádražce uprostřed lužických hvozdů radši ještě do petek na cestu domů.

                                                                                                                           Pochodům zdar Hlucháč.