Ve znamení suku aneb jeden výlet do Labáku - aktualizováno - nové fotky
Ano, zajisté se ptáte jakého suku. Co je to za nesmysl, jaký suk? Co má nějaký suk společného s lezením. A to byste se přátelé divili, hodně. Bez takového suku by vpodstatě nemohl pořádný lezecký zájezd ani zdaleka proběhnout. A už jste asi nervózní bez jakéhoto suku že by žádné lezení nemohlo probíhat. No přece sojového suku, letité, jakožto legendární to pochutiny našich starých a dávno ztracených dětských let. Tento sojový suk jsme si s sebou každý ve vícero exemplářích přivezli na lezecký zájezd do Labáku a posléze také zjistili, že bez onoho suku bysme se nehli z místa. Ráno, když jsme se balili do skal, panovala jistá nervozita – hlavně si do skal nezapomenout přibalit sojový suk. A jakmile byl v bezpečí batohu již atmosféra se uvolnila a věděli jsme, že úspěšný lezecký den může začít.
V pátek po obědě vyrážíme, abychom něco po třetí dorazili na Labskou stráň k Tomajdovi, který ovšem vůbec nebyl doma, nýbrž ve svém současném království zvaném Suchá Kamenice. Tuto významnou lokalitu jsme si avšak nedovolili raději ani hledat a vydali se hned kousek pod jeho dřevěnku do dalšího nevelkého sektoru velkého Labáku. Výška stěn na Labák úctyhodných cca 10m nás měla zde uspokojit. Po pěti výstupcích na všechny možné i nemožné volné směry vytvořené samozřejmě kým jiným než právě Tomajdou nebo Vápníkem jsme se šli najíst a s Tomajdou pak seděli dobře do půlnoci na zahradě před jeho novostavbou.
Na druhý den dohodli jsme prozkoumání tedy toho nového sektoru údolí Suché Kamenice, kde hlavně on, ale nejenom on, ale i Vápník a další Češi a i Němci tvoří nové cesty. Směrů tady je vskutku nepočítaně a potenciál obrovský. V parném dni ideální místo k lezení, prý tam má klimatizaci. A opravdu, jako by si ji rázem při sestupu ke skalám zapnul, příjemně chladivo. Jenom jednu nevýhodu skýtá tento sektor, cesty tady jsou pouze ve stupni IX a výš. Tomajda zkrátka lehké cesty nedělá. Přesto jsme opět celé odpoledne parádně polezli (nejprve ráno opět na zahrádce káva a koláč). Dokonce jsme měli všichni tři prvopřelez jeho čerstvé cesty, kterou nazval Cesta z Ráje VIIIc a dodělával ji hned po našem příchodu s Kubou, takže ještě nebylo řádně suché lepidlo. Poté, co nám všem v cestě krásně nakydalo Tomajda posunul klasifikaci na IXa. A proč Cesta z Ráje? Materiál místy odpovídal tomu našemu. Ovšem ne že by Suchá Kamenice byla měkká a solivá, zde se jednalo o výjimku. Za stálého vyprávění Tomajdova přesunuli jsme se k autům, kde již čekal na nás přítel Láďa s Kateřinou a popojeli jsme na louku ke hřbitovu a zašli podpořit místí kolorit v podobě nálevny na návsi.
V neděli plán zněl bigwally. Přes vyhlídkovou trasu dostali jsem se až ke Kardinálovi, kde začli jsme nádhernou osmou ve stěně a Mouchič pak vystoupal odvážnou a dlouhou klasiku Svlékání tmy VIIIc. Na druhým za ním jsem jen nevěřícně koukal na odlezy, bylo to čistých 65m stěny. Korunu ovšem nasadil tomu pak Kuba, který se přišel po chvíli podívat, aby zjistil, že tuto cestu již kdysi lezl, akorát tam prý nebyly ty borháky. Cesta se skládá totiž ze 4 kruhů a asi 6 borháků. No to už mi úplně spadla brada. Nakonec vylezl jsem si já svou jednu z určitě nejhezčích cest v Labáku vůbec, Pepek Námořník VIIIb na Kormidelníka. Krasívaja previslaja 40m stěna po drobných chytech.
Poté vybalili jsme každý ještě svůj poslední suk a završili tak úspěšný lezecký den.
Účastni: Kuba, Mouchič, Láďa, Katka, já.
Horám zdar Hlucháč.
Kuba několikrát ve Svatební cestě VIIb (IXb) na Legendární masív 
Já několikrát v Cestě z Ráje IX na Samotářský masív
nah.: Tomajda 3x ve své nové cestě v údolí Suché Kamenice. dole: Siesta před lezbou pod Kardinálem
Já na začátku fantastické cesty Pepek námořník VIIIb na Kormidelníka
