Úvodní stránka | TURNÉ 4 OBLASTÍ 2015

TURNÉ 4 OBLASTÍ 2015

I v roce 2015 se Turné 4 oblastí konalo, a to dokonce již pošesté. Akorát se tady o tom nějak zapomnělo zmínit. Ležíc v posteli s virózkou, rozhodl jsem se, pozdě ale přeci, tento dluh odčinit. Protože se toho však od té doby dosti událo, vylezlo, vypilo a tak vůbec, předem se omlouvám za případné odchylky od skutečného věcí běhu. Už si ve svém věku holt prdlajs pamatuju.

Letošní ročník, konající se jako obvykle na konci července, se oproti těm předešlým lišil v jedné zásadní věci, a to základně. Vlastně ve dvou, protože i díky změně basecampu se nám malinko vymknulo tradiční pěší přesouvání se do jednotlivých oblastí. Ale popořadě. Ti zodpovědnější členové oddílu se do oblasti dostavili již ve středu večer, aby jak tradice zakotvená v samotném názvu podniku velí, stihli postupně navštívit Ostrov, Tisou, Rájec i Bielatal. Už přesně nevím, koho jako prvního napadlo, že bychom zahajovací večírek mohli uskutečnit v hospodě na Kačáku v Tisé, tož stalo se. Poslední pivo dopíjíme již za vydatného deště, krčící se na terase pod slunečníkem. Následuje přesun k nedalekému rybníku, kteréžto místo se pro letošek stane naším útočištěm.

Ráno vyrážíme auty ve složení Hlucháč, Sajfi, Koskič, Sváťa a já odškrtnout první zvolenou oblast – Modřín, s tím, že se večer přesuneme do Ostrova. Po pěkném celodenním polezeníčku, v pro mě nové části Tisé, kde postupně zdoláváme Stolovou horu, majestátní Rajskou věž, Jelení skálu a Karkulku, se po společné a jednoznačné domluvě vracíme zpět na parádní biváček k rybníku, kde se nám vskutku zalíbilo. Cestou ze skal ještě posbíráme dostatek dřeva, aby mohla večer nastat ta pravá atmosféra kolem pořádného ohně v režii Sajfiho. Koho také jiného, že. Večer doráží Tománek, stejně jako již několikrát, kolmo. S bagáží v dětském vozíku.

Během páteční snídaně doplňuje sestavu ještě Svára. Po, vloni úspěšně zavedeném, losování dvojic, případně trojic, se přesouváme do Bielatalu. Respektive vozidly do Ostrova, kde, jak stále ještě doufáme, budeme bivakovat po zbytek turné. Jenomže kemp je natolik plný, že se sem ani náhodou nevejdou všechny naše bydliky. Proto parkujeme před kempem a odcházíme plnit své povinnosti do saské oblasti. Kotvíme v sektoru nepříliš vzdáleném od Ostrova a jako první zlézáme Burgener Turm, a to hned čtyřmi cestami. Následují Castello, Cima, Adam a Eva a Adlerkopf. Příjemně znaveni vracíme se do Ostrova, abychom se zde po celodenní lopotě osvěžili koupelí v místním kačáku. Poté nevyhnutelně následuje přejezd do Refuggia, kde po nějaké té plzničce a polévce nabíráme zásoby do petek a míříme do, pro letošek již definitivně stanovené, báze u rybníku. Opět táborák, kulinářské aktivity, kytárka. Vše jak má být. Večerním příjezdem obohacují společnost Červ, Bláža s Tapetou a taky Koskičova rodinka. Doráží i Šimoťák, který nás však po marném hledání Pod císařem nalézá až ráno.

Sobotní popolézání čerstvě vylosovaných týmů se odehrává v Rájci. Zahajuje se na místní dominantě, krásné Sokolí věži ozdobené nezbytnou českou vlajkou, která se nachází na samotném okraji Ostřížích stěn. Těmi je postupováno dále směrem ke křížku a zlézají se Okenní stěna, Ostříž, Listonoš a Jezevčí skála, přičemž na každý lezecký objekt se vylézá minimálně dvěma cestami. Během odpoledne se tady objevuje Kuba Trylč a taky jeho kámoš Martin, ale každý zvlášť a nějak se jim nedaří se vzájemně nalézt. Nakonec se jim to povede a posedí spolu u posledního ohně tohoto zájezdu. Tady už ovšem chybí Sváťa, Hlucháč a Sajfi, kteří svou účast končí poněkud předčasně.

Na neděli zbývá Ostrov, volíme Východní část. Takže si užíváme lezení na Vztyčenou věž i jehlu, Wuttkeho a Děravou věž a na závěr také na Jižní a Severní Plotnovou věž.

Podtrženo, sečteno. Významná oddílová akce, jakou Turné 4 oblastí bezesporu je, opět vydařila se velice. Počasí přálo lezení i koupání, účast velmi slušná, společenská stránka jako vždy na vysoké úrovni, lezecké zážitky vesměs pozitivní, výkonnost slušná, i když se samozřejmě všichni ještě máme kam posunout, a to je dobře. Újma na zdraví pokud vím žádná, na cti – těžko říci. Pouze Svára musel po drobné nehodě zkrátit už zkracované lano, takže z něj už moc nezbylo. Aspoň mohl udělat dobrý skutek a poskytnout erár do obrovských hodin, které si jen těžko někdo prováže vlastním matrošem.

Těším se na Vás, doufám, že v hojném počtu, na příštím turné.

Lezbě zdar, Jiřik.