Skalní Muž spárou

SKALNÍ MUŽ SPÁROU

Po Skalním muži konaném po několikaleté pauze v roce 2011, o kterém napsal pár poutavých řádků Hlucháč, přišla kvůli nepřízni počasí opět pauza. Naštěstí nebyla dlouhá a hned následující ročník, tedy ten s letopočtem 2013, úspěšně proběhl poslední prázdninový víkend. Tato již tradiční skalácká akce dostala po letech nový kabát v podobě několika změn, z nichž tou asi nejzásadnější byl výběr soutěžních cest. Všechny totiž byly více či méně spárojdní. Některé jen náznakem, jiné od nástupu až po vrchol. Od trhlin přes žábovky, širočiny až po komíny různých rozměrů. Zajímavé. Bylo jich na seznamu celkem 60, polovina v oblasti Kapelník a polovina v Dračkách. A to je další změna, v minulosti jich bývalo 50. Někomu se nemuselo líbit to spáraření, někomu zase další novinka letošního Muže, kterou je minimální počet vylezených cest stanoven na 20 a ještě navíc omezení počtu pivních bodů. Z mého pohledu úprava pravidel ani výběr cest nijak nesnížily kvalitu podniku a rozhodně neubraly na oblíbenosti, o čemž svědčí poměrně velký počet přihlášených týmů. Po zavření Koupáku byl start logicky přesunut o pár metrů dál, před nové útočiště hladových a žíznivých lezců, který je naštěstí opět pod taktovkou Ilči. Z důvodu nerušení hostů penzionu je však striktně vyžadováno dodržování klidu po 22 hodině, což přimělo pořadatele k moudrému rozhodnutí přesunout cíl k občerstvovně na Valdštejně. A protože i při sebelépe zvolené taktice je nutno toho našlapat víc než dříve, poslední obměnou je prodloužení závodu o 1,5 hodiny.

Kolem osmé hodiny ranní, na kterou byla stanovena prezence soutěžících, se to na Podháji již hemžilo množstvím natěšených lezčíků, připravujících se na náročný den. Kontrola materiálu, olepování kotníků a jiných částí těla, hledání rukavic, hadinek a dalších nezbytných propriet. Po oficiálním zahájení v 8:30 se část týmů, kterých se nakonec sešlo úctyhodných 25, rozprchla do skal, aby neztratily ani minutu. Valná část zúčastněných si však nejprve připila na úspěch akce startovním pivem, které je pro mnohé z nás prostě povinné.

Taktiky byly rozličné, takže i přes hojnou účast se dvojky rozptýlily a téměř se netvořily fronty pod vybranými skalami. Většina borců se z důvodu minimalizace přesunů vrhla nejprve na Dračky. Věže na Sahaře jsou velmi vyhledávanými lezeckými objekty a navíc soutěžní cesty zde byly z těch lezitelnějších, takže na Únorové, Lebce, Ocúnu či Liberecké se střídaly dvojice jak na běžícím pásu. První věže v oblasti Kapelníka po přesunu z Draček lákaly svou docela malou výškou. Avšak záludné širočiny na některé z nich se staly prubířským kamenem nejednoho již notně znaveného vzlínače. Ale i pytlení patři k věci. Poslední výstupy, těsně před úprkem za získáním posledních pivobodů, podnikli mnozí prověřenými cestami, jakými jsou například Čabelkova na Jeřabí, Severozápadní spára na Zlatou vyhlídku nebo krásná Normálka na Velikonoční věž.

Kolem půl deváté byla většina dvojiček v cíli, kde měla do 22:00 ještě možnost zapivněním se ovlivnit celkové pořadí. Po odevzdání lezeckých protokolů a sečtení všech bodů, proběhlo po jedenácté hodině slavnostní vyhlášení výsledků a předání čestných titulů, diplomů a těm nejlepším i hodnotných cen. Resumé? Z 25 týmů dosáhlo na titul získáním minimálně 30 bodů 14 dvojic, včetně několika smíšených. Vítězové vylezli 40 cest, což zaslouží uznání a velký respekt. Celkové pořadí včetně počtu zdolaných výstupů a vypitých piv naleznete na webu Hruboskalska. Tamtéž je k nalezení i odkaz na velmi zdařilé fotečky.

Na závěr nesmím zapomenout pochválit výbornou organizaci celé akce, za kterou patří velký dík zejména Robinovi. Takže nezbývá než si už teď přát na příští rok příznivé počasí a hodně nadšenců se společnou láskou ke skalám.

Lezbě zdar, Jiřik.