Poslední slanění 2014
Asi se mnou budete všichni souhlasit, že takové slanění tady dlouho nebylo. Krásné skály a večer hodně hutná pařba jakou ani tak zvyklá a otrlá Olšina každý týden nezažije. Úplné souznění těl i duší, krásně se nám proplétalo na vlnitém parketu. A tolika ženského pohlaví. Ano, pamatuji se, již je to mnoho let, ale člověku ty první vzpomínky utkví tak nějak pevněji, dříve se na slaněních hlavně tančilo, patřilo to k dekoru. Samozřejmostí byla živá hudba a také logicky dostatek dam a slečen. Tato nostalgická tradice v posledních letech však začínala brát za své a nám to přišlo jaksi líto. Rozhodli jsme se zkusit jí obnovit a myslím, že se dílo zdařilo. Když jsem zhruba ke třetí hodině ranní opouštěl sál, nebyl jsem ani zdaleka poslední, spíše naopak se zdálo, že tady to snad neskončí.
Ale hezky popořádku. Den slaňovací začal kde jinde než v našich milovaných Příhrazích. Po nějaké té rozcvičovací hospodské rundě se pokračovalo do skal na tradiční místo na Železky, kde na vršku je relativně dostatek místa pro větší skupinu. Ochutnávalo se různých šnapsů, zvučilo se na kytáru, bubnovalo se, kochalo a nakonec slaňovalo. Pak následoval přesun pod Matoušovku, kde pokračovalo se ve vypravování všech možných historek z uplynulého skalního roku. A letošní rok byl na lezecké události více než hojný. Kolem páté zhruba se počalo s pozvolným přesunem na Olšinu, někdo autem, někdo kolmo, někdo pěšky.
Na Olšině sešlo se nás ještě o něco více než ve skalách. Když zábava gradovala napočítal jsem hrubě určitě něco kolem sta lidu. Velmi mě potěšily návštěvy z jiných oddílů, takto se utváří družba. A hned mi to připomělo potřebu takovéto svazky udržovat a rozvíjet, návštěvou a tím i podporou akcí jiných oddílů hlavně tady v okolí (Otevírání a Zavírání Skaláku, Skalní Muž, Duatlon, Máj v Sasku, ad.)
V sobotu zkrátka na Olšině opět ožil ten správný Duch skalní. Díky všem za podporu.
Hlucháč.
