POCHOD 2016

I letos se uskutečnil tradiční podzimní pochod členů a příznivců oddílu Mnichovo Hradiště. Moc se toho sice nenapochodovalo, ale všichni dorazivší si to patřičně užili a ti ostatní mohou jen litovat.

Za výchozí bod bylo protentokrát zvoleno nádraží ve Mšeně, pomyslné to vstupní bráně do Dubských skal od východu. V 9:30 přijíždí vlak z Mladé Boleslavi, respektive Mnichova Hradiště a přiváží Sajfiho s Pájou, jejich holkama, Alajkou a taky oběma malýma Perlaskama, jejichž rodiče jsou zadřeni v práci. A dále Koskiče seniora i juniora a obě Svářečky. Autem až na mšenské nádraží doráží Kačena s dětmi. O patnáct minut později se z vlaku přijíždějícího z opačného směru hrne Pjunek, já a naše tři ratolesti. Emilka za doprovodu své matky musela v Neratovicích hájit barvy hokejových Buldoků.

Po vzájemném vřelém přivítání, startovním focení a úspěšném rozluštění hádanky v podobě identifikace obsahu Staníkovy placatice, odebírá se rozvážně celá grupa směrem k náměstí. S úctou a nostalgickou vzpomínkou míjíme legendární Martínkovu kovárnu, ve které bylo ukováno tisíce kruhů, se kterými se potkáme nejen zde v Dubských, ale také v Ostrově či Labáku. Hned na náměstí se nám však do cesty připlétá podivuhodný podnik nabízející jak širokou paletu kopečkové i točené zmrzliny, tak točené pivo. To je čepováno v provizorním výčepu a konzumovat ho lze pouze u dvou stolů umístěných přímo na chodníku. Zajímavé spojení. Obsluhuje nás velmi milá a příjemná starší dáma, která si okamžitě získává děti svým výborným borůvkovým koláčem. Dospělé zase Podkováňskou dvanáctkou. Po občerstvení vyrážíme po turistické k Romanovu, kde je další povinná zastávka v místní útulné hospůdce. Cestou se však ještě zastavujeme hned za mšenskými lázněmi, na pěkném dětském hřišti, vybudovaném přímo u bývalého lomu, kde je několik pěkných cestiček opatřených kruhy a borháky. Chvíli si zde blbneme jen tak v pohorkách k prvním jistícím prostředkům a zpět. Pak už ale musíme dál a zanedlouho se ocitáme ve zmiňované občerstvovně. Vevnitř je krásně vytopeno, ale protože je i venku celkem příjemně, sedíme venku, děti si hrají, některé na pískovišti. Zubr dobrý, zelňačka výtečná. Ale takhle bychom daleko nedošli (taky že jsme nedošli :-)).

Poslední plánovaná zastávka je u umělé jeskyně Obrazenice. Koskič, stále ještě oberlen, vyráží nejkratší možnou cestou na místo, aby začal pracovat na nezbytném ohýnku. Ostatní to berou přes skalní bludiště Prolezovačky, kde si zejména děcka užívají prolézání skalních děr a tunelů, popolézání a taky přeskoky. Jeskyně a její okolí poskytuje omladině dostatek zábavy. Buřty, pívo a …..pohoda. Ani se nám odtud nechce, avšak čas kvačí jak splašený. Na náměstí stíháme ještě závěrečný mok a pak už hurá na vakzál a zpět k domovům.

Tak zase za rok, pochodům zdar

Jiřik