PARADAJS CROSS 2017

Po loňském veleúspěšném ročníku, co se počtu startujících týče, sešla se jich letos na startu přesně polovina, tedy 8 dvojic. Což je statisticky vzato průměrný počet pěti předešlých ročníků Prdlajsů, jak někteří zlí jazykové náš cyklolezozávod nazývají. Ano, počítáte správně, letos se jelo a lezlo již pošesté. Předpověď počasí na první termín nebyla příliš optimistická, tak jsme pro jistotu stanovili náhradní, o dva týdny později, tedy ještě květnový. A to už bylo jiné kafíčko. Počásko téměř letní. Po stránce oddílové příslušnosti nebyl Paradajs letos příliš pestrý. Vlastně byly zastoupeny jen dva oddíly, HOMH a LKP, i když pravda, dva týmy byly smíšené.

Taktiky jsou jako vždy rozličné, tak se někteří potkávají ve směru, jiní v proti. Po loňské více než dvouhodinové časové rezervě v cíli, lezeme s Emilkou víc než jen pět povinných cest, abychom si taky trošku zavzlínali a hlavně nestrašili na Olšině zbytečně brzy, protože jsme se letos potkali s jinou akcí, folkovým fesťáčkem Olšinská struna. Bez zaplacení vlezného se člověk nedostane do nálevny, což by bylo fatální. Kompromisem byla jakási domluva s pořadateli, že po 20. hodině po nás nebudou již chtít platit.

Dorážíme jako první, lehce před půl osmou. Letos snad poprvé přijeli do cíle všichni v časovém limitu. Vlastně až na Peťu Skalku, který pro jistotu nedorazil vůbec. Na Blatech mu prasknul plášť a jako náhodou tam měli sraz jeho kamarádi. Tak zasedl do místního restauračního zařízení a pil jedno pivo za druhým. Díky této nehodě jsme s Emilkou obsadili krásné 7. místo. Zatímco bednu komplet opanovali prachováci. Sláva vítězům.

Co dodat? Opět se to povedlo. Počasí ukázkové, parta družná, vše se obešlo bez potíží, nepočítám-li několik drobných defektů na bicyklech. Jen je škoda, že se nezúčastnil duchovní otec soutěže. Snad se mezi nás napřesrok vrátí.

Lezbě zdar, Jiřik.