Oddílu do Saska výlet podzimní
Víkend 21. až 23. září 2013, toť původně stanovený termín oddílového zájezdu kamsi do Saska. Nekonalo se pro nepřízeň počasí. Další víkend počasí přálo, nekonalo se pro zaneprázdněnost členů oddílu. Asi. Následující víkend, tedy 5. a 6. října počasí opět přálo a lezci byli opět zaneprázdněni, asi. Avšak zájezd přesto byl. Ovšem jedná-li se vůbec o zájezd, když se ho účastní dvě osoby. No hlavně, že jsme vyrazili. S Koskičem. V sobotu ráno, do Rathenu.
Na zcela zaplněné neplacené parkoviště na kraji lesa, dorazili jsme po desáté ranní. A protože byla stále ještě dost velká kosa, nebylo úplně kam spěchat. Takže startovní pivečko ve vyhřátém autě přišlo vhod. Pak už start ke stanovenému cíli dne, skalám v okolí Höllenhundu. První cestu leze Honzik, a to Heißer Sand za VIIc na Hinterer Höllenhundturm. Pěkná linie na slunci, takže i přes poměrně svěží větřík byla skála již příjemně ohřátá a prstíky tedy nemrzly. Následovala proslulá dvouhvězdičková údolka za VIIIa na majestátný Höllenhund. Lezení této cesty je vskutku zážitek. První kruh někde v 25 metrech, druhý přibližně v padesáti, zde je dobré zaštandovat, což jsem také učinil. Lano je i tak už dost těžké a na vrchol ještě dalších zhruba 30 metrů. Mezi kruhy je spousty přírodního jištění v podobě nepřeberného množství hodin ve velmi pevném materiálu. Charakter lezení je díky tomu ponejvíce na stisk, případně využíváním zmíněných hodin jako bočáků. Poslední sobotní cestu tahá opět Koskič a je jí Mäusejagd VIIc na Eule. Tato cesta je vlastně napřímením krásné Kleine Reibung (VIIb), která nad druhým ringem odbočuje vlevo do komínu, zatímco tento výstup pokračuje přímo kolmou stěnou po malých, místy olámaných chytech, přes další dva kruhy přímo na vrchol. Tři cesty za skoro celý den se může zdát málo, ale celkový počet nalezených metrů, který je něco kolem 170 metrů, zase tak špatný není. Pískomil by se tady dělal fakt blbě.
Koskič nad 1. kruhem cesty Heißer Sand za VIIc.
Jiřík v "hodinovém ráji" v údolce na Höllenhund - VIIIa
Pohled z vrcholu Höllenhunda ....jak z mrakodrapu!
Poslední cesta dne ... Mäusejagd VIIc na Eule
Při příchodu k autu už bylo parkoviště úplně prázdné, takže jsme přeparkovali dle našich představ a než se ochladilo, poseděli ještě chvíli venku v křesílkách, večeře a popíjejíce ideálně vychlazené lahvové. V příjemně vytopeném busiku pak při několika dalších pivech proběhlo krátké zhodnocení dne a stanovení přibližného plánu na den příští. Pivo došlo, únava značná, takže kolem půl jedenácté uléháme ke spánku.
Neděle, přesně jak říkala předpověď, není tak slunečná jako sobota, ale zároveň nefouká ten studený vítr, takže podmínka je opět více než dobrá. Lehce před desátou vyrážíme do skal, první cíl – Feldwand. Začínám cestou Das große Krabbeln za VIIc, RP VIIIa. RP se bohužel nekoná, v posledním, pátém kruhu musím chca nechca posedět. Jednak mám dost zkřehlé ruce a taky chytám lehké křeče do lýtek. Ale hlavně je od kruhu bouldřík, asi nejtěžší úsek cesty, který jsem hned nepřečet a nacvičování kroků špatným směrem mě trochu vysílilo. Nijak mi to však nezkazilo pocit z pěkného výstupu, kterým tato cesta rozhodně je. Lze jen doporučit, jako ostatně všechny ostatní cesty tohoto víkendu. Na řadě je Honza a pouští se do provařené osmičky Krümelkante na Westlicher Feldkopf. Opět skvost. Krásná, vzdušná, dlouhanánská hrana přes dva kruhy. U druhého štand. Opravdu hodně lezená cesta, která za to rozhodně stojí. Poslední vytipovanou věží je strážce údolí, tedy Talwächter. Nejprve lezu Fette Beute VIIc-VIIIa. Jedná se o pěknou cestu, která vede severní stěnou přes taková rajbasová stupňovitá břicha. Pouze konec se napřímí a výrazně ztěžkne. Od posledního kruhu je krátký bouldr po malých chytech a zajímavý převislý výlez na vrchol. Na závěr si Koskič vybral opět hranu. Ostkante (VI) je spolu s Pfeilerweg (V) nejlezenější cestou na Strážce. Není divu. Krásné završení zájezdu, no zájezdu, prostě lezeckého pobytu v NDR.
Das große Krabbeln za VIIc
Krümelkante na Westlicher Feldkopf - VIIIa
Fette Beute VIIc-VIIIa na Talwächer
Poslední cesta zájezdu - Ostkane VI na Talwächter
Závěrem snad jen tolik. Jsem rád, že jsem se letos zase aspoň jednou podíval do Saska, kam se budu vždycky rád vracet. Třeba to v příští sezóně stihnu víc než jen jednou a třeba nás pojede víc než jen dva.
Lezbě zdar, Jiřik.