KALIMERA KALYMNOS!

Kalymnos - součást řeckého
souostroví Dodekanézy, jemuž v jižní části vévodí největší, turisticky
velmi vyhledávaný Rhodos. Nejvýznamnějším ostrovem severní části je Kos, na
kterém je stejně jako na Rhodu mezinárodní letiště. I Kalymnos má sice své
nevelké letiště, ale přímé lety sem míří jen během turistické sezóny. Ostrov
byl osídlen již kolem roku 1450 před Kristem. První lezci sem přišli o něco
později, přibližně koncem devadesátých let dvacátého století. První lezecký
průvodce vyšel v roce 2000. Během několika následujících let se stal
Kalymnos vyhledávaným místem jak prvovýstupců, tak i lezců. Poslední,
v pořadí již šestý průvodce, vyšel v roce 2015 a čítá na 2 700
cest. Lezecká oblast je rozdělena na 65 sektorů, z nichž 11 se nachází na
sousedním ostrově Telendos, na který jezdí pravidelně loď. Stále vznikají
cesty, otevírají se i nové sektory. V těch stávajících vznikají nové linie
nejen mezi těmi starými, ale také jako druhé, případně třetí délky. Drtivá
většina lezeckých terénů se nachází na západním pobřeží ostrova. Lezeckým
centrem je Masouri, odkud lze poměrně snadno vystoupat do nejatraktivnějších
sektorů oblasti. Lezec zde nalezne vše, co potřebuje ke své plné spokojenosti:
několik obchůdků s kompletním lezeckým vybavením, o něco více půjčoven
nepostradatelných skútrů, aby se mohl dopravit do vzdálenějších míst ostrova,
ještě více ubytovacích zařízení a nespočet hospod, restaurací, taveren, barů a
podobných podniků, kde jsou climbeři vždy s úsměvem vítáni.

Co se lezení samotného týče,
najde si tu určitě každý ten svůj šálek kávy. Od čtyřek po devítky, od
položených plotnojdně-rajbasoidních stěn, přes technické kolmačky, až po těžce
převislé, mnohdy ve strop přecházející, krápníky ozdobené dachy. Lézt se tady
dá prakticky nepřetržitě. Na jaře jsou podmínky ideální, ale koupel v moři
po lezeckém dnu bude asi až příliš osvěžující. V létě bude moře sice
příjemně ohřáté, ovšem teplota vzduchu se bude pohybovat v hodnotách na
míle vzdálených od ideální podmínky. Najdou se sice místečka poskytující stín,
nicméně ani tam se člověk příliš neochladí. Ideálním obdobím se proto jeví
podzim, kdy se dá ještě pořád užívat příjemného koupání v moři, ale skály
už nejsou tak vyhřáté a slunce tak spalující, aby se nedaly podávat kvalitní
výkony. Lozit se dá i v zimním období, ale je třeba počítat
s četnějším výskytem deště.

A teď už konečně
k samotnému jadérku našeho podzimního zájezdu. V sobotu 31. 10.
odlétáme se Šakalem a Milánem v dopoledních hodinách z Prahy do Atén.
Tam posouváme hodinky o hodinu dopředu, i tak tam ale čekáme několik hodin na
vrtulové letadélko pro asi 80 pasažérů, které nás má dopravit na Kos. Dlouhou
chvíli si krátíme sledováním zpráv na CNN o právě spadlém ruském letadle
s asi 240 oběťmi... Deset minut jízdy taxíkem do přístavu a pak ještě půlhodinová
plavba do kalymnoské metropole Pothie. Odtud další drožkou do deset kiláků
vzdálené přímořské destinace Kastelli, kde nás očekává Jarda ve svém domku,
nacházejícím se v centru lezeckého dění. V neděli nás Jarin bere do
sektoru Odyssey, přímo nad domem. Tady vznikaly první linie celé oblasti.
Trávíme tu příjemný den seznamováním se s místním lezením a ještě dokud
mají sluneční paprsky sílu, vrháme se do vln Egejského moře na malé pláži
kousek pod domem. V pondělí objevujeme také nepříliš vzdálený sektor
Panorama. Třetí den je restday. Na pláži nafukujeme Pálavu a míříme na
rekognoskaci ostrova Telendos, vzdáleného asi tak 1,5 km. I přes to, že je
rest, sápeme se do nejbližšího sektoru Three caves, kde s Milánem dáváme,
jen tak aby se neřeklo, dvě celkem pěkné šestičky. Šakal fotí. Následuje
zevling po okolí, koupel v moři, pivo v jedné z několika
místních taveren, touto posezonní dobou již zejících prázdnotou. Jarda tráví
nelezoden po svém, nutno říci, že užitečněji než my. Jede kolmo přes hrozné
kotáry načesat asi dvacet kilo pomerančů, které vleče na zádech a v košíku, ku
všeobecnému prospěchu. Patří mu za to velký dík, od tohoto dne se systematicky
předávkováváme vitamínem Cé. Čtvrtý a pátý den navštěvujeme na sebe navazující
sektory Spartacus a Spartan wall. V pátek mají Jarda s Milánem další
odpočinkáč, předseda zdolává místní ferátku. My se Šakalem dáváme pár cest
v Kalydně. Výročí VŘSR slavíme restem, který ovšem není až tak moc
odpočinkový. Objíždíme na kostitřasech celý ostrov, což je sice jen nějakých
bratru 40 až 45 kiláčků, avšak rovina se zde prakticky vůbec nevyskytuje. No, a
protože jsme si cyklistiku oblíbili, následující dva dny se tímto
vyčerpávajícím způsobem přepravujeme do sektorů Galatiani a Arhi. A je tu den
poslední, tedy úterý 10. listopadu. Kolem třetí hodiny odpolední musíme vyrazit
busem do přístavu v Pothii. V úvodní vzdělávací části jsem zapomněl
zmínit, že v tomto městě žije kolem deseti tisíc obyvatel,
z celkových třinácti, tedy činím tak nyní. Vstáváme výjimečně o něco dříve
než obvykle, abychom si ještě stačili vytahat ruce. S lezením se loučíme
symbolicky v nejsnáze dostupné Odyssey, kde jsme se před deseti dny
rozlézali.

Byl to po všech stránkách
parádní zájezd. Ideální lezecké podmínky, moře ještě stále příjemné, výtečný,
vždy čerstvý domácí chléb s olivami od Fani, kde jsme se vždy po lezení
občerstvovali místním best pivkem Mythos. Velký dík patří Jardovi, který nám
poskytl bezchybné zázemí a navíc nám byl nejen neomylným průvodcem, ale
především skvělým společníkem. Nikomu se nám odtud ani trochu nechtělo a
rozhodně si dokážeme představit, že bychom se sem ještě někdy v budoucnu
podívali. Tak uvidíme.

Lezbě zdar, Jiřik.