Vinobraní Kobyla

  Přišlo mi tak nějak přirozené rozloučit se s pískařskou sezónou. Počasí a datum již nasvědčovaly dlouho, že brzy bude konec a mě to stále více táhlo do skal, tedy hlavně do Příhraz. Když tu najednou v půlce října slunce ne a ne přestat svítit až nakonec přišlo konečně babí léto. Brzký podzim je také i časem vína a i na něj mě vždy přichází s podzimem chuť. Co takhle připít si s kamarádem na skončivší lezecký rok dobrým červeným vínkem? A proč ne v Příhrazích, kde zajisté bude dostatek klidu na podzimní rozjímání, a proč ne rovnou na Kobyle, kde zároveň bude i skvostný rozhled.

 Slovo dalo slovo a tak s Romanem vypravili jsme se k naší dominantě, v oblasti nikdo, klid rozhostil se vůkol, barvy podzimu to rozjely na plný koule a lístek se nehnul. Litovali jsme jen chybějících sklínek, ovšem i tak jsme si tu hodinku na vršku náramně vychutnali. Horám zdar Hlucháč.