MÁJ V SASKU 2017 ANEB BOLESLAVSKÁ AKCE BEZ BOLESLAVÁKŮ
Druhý prodloužený květnový víkend byl vybrán k pořádání tradiční akce Horolezeckého klubu Mladá Boleslav nazvané dle místa a času konání. Pro letošek byl vybrán Velký Zschand a jeho okolí, se základnou v Buschmühle, kde se dá bezplatně parkovat a bivakovat co by kamenem dohodil od aut. Jak je však již z titulu článku patrné, byl letošní Máj poněkud zvláštní. V páteční podvečer přijíždím s Pjunkem a Tomasonem na místo srazu. Celou cestu nás provází celkem obstojné počasí. Sotva překročíme hranici, zatáhne se a začne mrholit. No ono se to snad vybere, říkáme si. Dorážíme jako čtvrtí, již je tu kompletní boleslavská sekce, čítající 6 kusů a pětičlenná posádka Ferďákova vozu, konkrétně Blážovci, Lenice, Adéla a majitel osamolepkované dáčie. Po přivítání a drobném občerstvení se všichni vydáváme na krátkou vycházku s lehkým boulderingem. Sice stále poprchává, naději však neztrácíme. Aspoň tedy ne všichni. Následuje ubytování v biváčku, decentní večírek a kolem půlnoci uléháme. Za zvuku bublající Křinice se nám moc pěkně spalo. Ráno je však mlhavé a mokré. Miláno příliš dlouho nespekuluje a odjíždí se svou posádkou do Labáku, s vidinou lepší podmínky. Ta je nakonec asi dost podobná jako všude po okolí. Sice ne v Sasku, ale aspoň někde si část boleslaváků zalezla, než se v sobotu večer vydala k domovům. Hašan s parťákem tam zamířili rovnou, že budou aspoň moci fandit našim hokejistům.
My ostatní nejsme ochotni smířit se s tím, že neproběhne letošní Máj. Vegetíme pod převisem, dlooouho snídáme, vaříme čajíčky, někdo i s rumíčkem, povídáme. Dojíždí Kolouch s Janinkou, později i Mlčouni. Po sbalení všech cajků vyrážíme lehce po poledni k jednomu z Milánem vybraných cílů, kterým jsou Malý a Velký Lorenzstein. Počasí se umoudřuje, začíná vykukovat a hřát slunce. Rozlézáme se na nijak dlouhých, ale krásných cestách z náhorní strany Malého Lorenzsteinu. Zbytek dne pak trávíme na jižní straně toho Velkého. Nakonec jsme si navzdory nepěkně vypadajícímu ránu všichni celkem pěkně zalezli. K autům se vracíme téměř za tmy a již nás tu vyhlíží Honziš, který pobývá s rodinou nedaleko a dozvědíc se o naší akci, neodolal a přijel.
V neděli kolem 7:30 nás budí tlumeným hlasem několikrát opakovaná slova Guten Morgen. První co mě napadá, než otevřu oči, že je to Trylčák, který měl dorazit již předchozího večera. Není tomu tak, bohužel. Po rozlepení víček zjišťujeme, že nás tu vítají dva strážci Národního parku. Ten mladší z nich, po zjištění naší národnosti, začne s námi hovořit bezchybnou plynnou češtinou. Vysvětlí nám, že v NP je možno nocovat jen v označených bivacích, kterých je tu celkem 58. Tenhle mezi ně nepatří. Přesouváme se společně k autům, kde máme všichni doklady. Asi hodinu trvá, než si opíší všech 11 občanek a předají nám každému jakýsi doklad o kontrole. Následovat bude zanesení našich nacionále do databáze hříšníků v Drážďanech, odkud máme očekávat dopisy s vyjádřením. Pak nám ještě ten sympatický mladík popíše přístup k nejbližším povoleným bivakům a rozloučí se. Chvíli nato přijíždí Jony. Aspoň budeme opět sudí.
Během sobotního večera bylo rozhodnuto, že se v neděli půjde lézt na mohutný Goldstein. Je to celkem túra, ale témat na konverzaci bylo dost, takže nám cesta pěkně utíkala. Počasí a samozřejmě i podmínka byly o poznání lepší než včera a lezecké směry parádní. Každý si našel to své a všichni si krásně polezli. Cestou zpět odbočujeme na doporučení u sloupu elektrického vedení číslo 37 a neseme si batohy do prostorného bivaku s krásnými výhledy pod Kansteinem. Pak ještě půl hodiny k autům pro vaření a spaní a půl hodiny zpět do bivaku. Jony spí v autě a vyzvedává nás až ráno.
Pondělní ráno je, navzdory špatné předpovědi, tím nejhezčím co tu jsme. Modré nebe, slunce hřeje, snídáme v tričkách. Po sbalení se přesouváme k nedalekým věžím Kanstein-Vorgipfel a Dunkle Wand. Tři dvojice dávají hned několik cest na nevelký Dunkle Wand. Druhé tři dvojky zdolávají po jedné cestě na druhou, o poznání větší a těžší věž. Počasí se rychle mění, tak jak bylo předpovězeno, a slaňujeme již za deště, větru a docela velké zimy.
Okolo druhé hodiny odpolední se loučíme a opouštíme parkoviště. Nakonec to nebyla zbytečná cesta a užili jsme si to nejen lezecky, ale i společensky. Uvidíme, jaký bude konečný finanční rozpočet zájezdu.
Lezbě zdar,
Jiřik
více fotek v lepším rozlišení zde: https://goo.gl/photos/